Každý pod svou šlupkou schovává kus sportovce. Jde o to neshnít a pečovat o sebe, aby jsme byli krásně žlutí banáni. A co ty banáne, jak chodíš do práce, školy nebo po nákupním centru? Jak se rozhoduješ, když vidíš eskalátor a vedle nich schody? Je to jednoduché a nic to nestojí, You can do it.
 

  V dnešní době neustále cestujeme,
  hýbat u toho se však nebudeme.
  Je na čase začít něco dělat,
  do schodů začít třeba běhat.
 
 
 
 
 
 
 
 

A jak může vypadat taková ranní cesta do práce? No přeci bude plná banánů. Nejde ani tak o to, kolik pater to do té práce je, ale o to, že jsem do té práce dorazil po svých.
 

  Do práce po schodech dneska jdu,
  ve druhém patře se zády si hnu.
  Krůpěje potu na čele mi vyrážejí,
  do třetího patra udýchaní lidé dorážejí.
  Krabice banánů skví se u dveří čtverky,
  rizika výstupu přepočítává Berky.
  Na pokraji zhroucení popadám sotva dech
  ti co jeli výtahem budou mít pech.
  Po tomhle výkonu smrdím jako pes,
  šéf si zacpal nos, když do kanclu jsem vlez.
 
 
 
 

Schodovník ten čarovný strom plný banánů :). Jednou za rok, přesně posledního listopadu, dozrávají plody tohoto stromu. Všichni sportovci se těší na sklizeň plodů, které poctivě celý rok zalévali svým potem. Jak už to tak ale bývá větve stromu, které jsou blízko zemi jsou brzo očesané a je potřeba stoupat stále výš a výš. Ty nejsladší plody se však skrývají až v koruně stromu.

 
  V práci se nám objevil strom exotický,
  vskutku netuším kde se tu vzal.
  Prý jsme ho zalévali potem toxickým,
  banán z něho jsem si proto bral.